Radost, že nezaměnitelní náladotvůrci z Oulu vydávají po třech letech nové album rázem zkalila zpráva z kategorie těch méně příjemných - na oficiálních stránkách kapely se objevuje ponuré parte z pera Samiho Lopakky, oznamující všem velmi překvapivý konec jednoho z nejpoutavějších příběhů, který kdy byl v Zemi tisíce jezer napsán. Ano, SENTENCED se loučí a jako své poslední sbohem vydávají nahrávku, která dostává do vínku více než výstižný název: "The Funeral Album".

"Metaphorically speaking, this is a mass suicide of five,
and the new album is the kind of note we want to leave behind.
One last time around for good-byes"

Třináctero rozlučkových dějství má přesně podle očekávání nejvíce společných bodů s materiálem na "The Cold White Light" (2002), avšak místy se najdou i velmi výrazné citace odkazující směrem ke starší tvorbě kapely. I přesto, že i tentokrát se na producentském křesle nenaparoval nikdo jiný než Hiili Hiilesmaa, je produkce aktuální nahrávky znatelně hrubší a dává zapomenout na protivnou chuť cukrové vaty, kterou místy disponovalo předchozí album "The Cold White Light". Osobně sice preferuji unikátní a výrazu Odsouzených nanejvýš prospívající spojení Waldemar Sorychta + Woodhouse Studios, přesto musím uznat, že Hiilesmova drsnější produkce padne pohřebnímu albu jako ulitá.

Zahajovací track "May Today Become The Day" navazuje na tradici započatou vydáním přelomového záznamu "Crimson" (2000), na kterém SENTENCED dávají vale posledním zbytkům death metalové obskurity a nastupují cestu směrem k odlehčenější formě rockového písničkářství, písničkářství s transparentní kompoziční strukturou, jasně zapamatovatelnými refrény a ohromným citem pro chytlavé melodie. Přesně do tohoto mnohokrát osvědčeného konceptu zapadá i druhá "Ever-Frost" (s místy nezvykle hrubým textem) a především zadumaná "Despair-Ridden Hearts", kde na chvíli zazní i utrápené skřípění foukací harmoniky. Ta pravá lahůdka se ovšem skrývá až pod šťastným číslem sedm. Tuto pozici v tracklistu totiž okupuje "Vengeance Is Mine", famózní to exkurs do období bezmála deset let starého ležáku "Down", kdy místo smířlivé melancholie hrála hlavní roli rezavá žiletka odvážně tančící po tepně sebevrahově a kdy lítost a zoufalství bylo plně kompenzováno celým zástupem oběšenců divoce se komíhajících ve větrném poryvu. Ještě více proti proudu času se ubírá krátké minutové intermezzo "Where Waters Fall Frozen", jenž není ničím jiným, než čistě death metalovou záležitostí. Na opačném pólu naopak stojí baladické skladby "Her Last 5 Minutes" a "Lower The Flags", které sice mají typově nejblíže k výtvorům, jako je "You Are The One" z předcházejícího alba, leč zcela postrádají onen nepříjemný sacharidový odér, kterým zmíněná odrhovačka tolik neblaze proslula.

"And: This is it. There will not be a re-union, come-back,
or any other pathetic and soap-operish circus that seems to be in fashion these days.
SENTENCED will rest in peace"

"The Funeral Album" je výborný, vyvážený počin, jenž má reálné ambice ukojit kompletní spektrum příznivců finských mistrů depresivních nálad (nenapravitelné opilce beznadějně adorující první dvě alba s charismatickým pěvcem Villem Laihialou nevyjímaje). SENTENCED uzavřeli svoji historii velice reprezentativním výběrem, nekončí ani zdaleka jako vyčerpaná kapela, nýbrž odcházejí v časech, kdy múzy ještě stále stojí čelem a pramen tvůrčích myšlenek tryská plnou silou. Dalších plodů spolupráce sympatické pětice se však již nikdy nedočkáme (a vzhledem k výše uvedenému prohlášení by mi jejich případný comeback nepřišel ani trochu upřímný). It´s all over said and done, haven´t you heard? Killers themselves nadobro odcházejí, budou mi chybět...

"After that SENTENCED is no more"